„Ještě mi tak někdy někdo bude něco říkat o tom, že na hradě je zima, vlezlo a neútulno,“ říkal jsem si, když jsme odjížděli od Zdeňka Sternberga z jeho hradu nad řekou Sázavou. Právě jsme s Tomášem Černým prožili den na hradě, kde se bydlí, kde se vaří, kde to voní, kde to žije a kde rok co rok za dveřmi salonu pana majitele projde na sto tisíc návštěvníků. Stará se o ně kastelánka Zuzana Míková, která nám vylíčila, jak probíhá běžný den v takové hraběcí službě a že je to vlastně firma jako leckterá jiná. Ráno pošta, káva a porada o tom, co se má dělat, co se na hradě chystá a co je třeba zařídit.
Jestliže si v našem cyklu o potomcích české šlechty povídáme s bratry Kinskými o nutnosti dobrých mravů a dobré výchovy, z Hugem Mensdorffem Pouilly o významu víry nebo třeba s Tomášem Czerninem o závazku, který cítí vůči odkazu svého dědečka, se Zdeňkem Sternbergem jsme museli mluvit o hradu. Hradu, který nikdy ve své historii nepatřil jinému rodu než tomu, který mu dal jméno, a kde jeho otec za komunistů dokonce dělal kastelána. Přes různé peripetie se nakonec po roce 1989 jeho syn Zdeněk vrátil z exilu v Rakousku a rozhodl se převzít rodinný majetek navrácený v restituci. A tak jsme se přitočili třeba k tomu, když si památkáři odvážejí do opravy závěsy, které vyšívala prababička Zdeňka Sternberga. Nebo jsme si vyprávěli o sbírce rodinných miniatur, které rodina za neskutečných okolností zachránila z už znárodněného zámku a v Rakousku je dala opravit, aby se pak zase vrátily na své místo na hradě.
Mně osobně se o Zdeňku Sternbergovi asi nejvíc líbí historka, kterou ho výstižně popisuje průvodce našimi pořady Vladimír Votýpka. Když se poprvé potkali v Praze v roce 1990, to ještě žil Zdeněk Sternberg ve Vídni, ale přijel sem na návštěvu. Šli městem a míjeli holičství na Národní třídě. Zdeněk Sternberg se zamyslel a říká: „Měl bych se dát ostříhat, ale počkám s tím do Vídně.“ A když Vladimír Votýpka namítl, že tady by to měl hned a jistě levnější, odpověděl, že to mu nepřijde fér. Ve Vídni prý bere plat, tak by bylo správné ho také tam utratit. A stejně se dnes chová také ke svému hradu. Jak sám říká, není to podnikání, ale spíše hospodaření. „Tady nejde o zisk, ale všechno, co hrad vydělá, jde zase do něj.“ Prostě solidní podnik.
